Kroměřížská nemocnice a.s.

Definice akreditace

Akreditace – oficiální uznání, že zdravotnické zařízení (laboratorní pracoviště) je způsobilé (organizačně a technicky) k poskytování kvalitní zdravotní péče a má vytvořen funkční a efektivní systém pro posuzování výkonnosti a pro kontinuální zvyšování kvality poskytované péče.

Akreditace dle ČSN 45020 – postup, na základě kterého vydává pověřený orgán osvědčení o tom, že orgán nebo osoba jsou způsobilé provádět určité činnosti.

Akreditace zkušební laboratoře dle ČSN 45001 – oficiální uznání, že zkušební laboratoř je způsobilá provádět určité zkoušky nebo určité druhy zkoušek.

Cílem akreditace je standardizovat a zlepšovat poskytování kvality péče v rámci zdravotnických institucí a tím i v celém systému zdravotnictví, a to na základě průkazně ověřených vědeckých poznatků a zkušeností, a formálně tak završovat a ověřovat implementaci soustavného řízení a zlepšování kvality a bezpečnosti poskytované zdravotnické péče. Jak akreditace sama, tak zejména příprava na ni, má především vzdělávací, organizačně kultivační, standardizační a ověřovací charakter.

Cílem akreditací tedy není jen získání akreditačního osvědčení, ale především snaha zdravotnické instituce standardizovat (tj. zmenšovat nepodloženou a nežádoucí míru variability) a zkvalitňovat poskytování lékařské, ošetřovatelské a podpůrné péče, zlepšit kulturu organizace a zlepšit způsob řízení.

Význam akreditačního procesu tedy spočívá:

  • v jeho reálném příspěvku k vytváření podmínek pro zavedení programu soustavného zlepšování kvality ve zdravotnických institucích,
  • v zavádění průkazně ověřených doporučených postupů a standardů do poskytování zdravotnických služeb, jejichž cílem je snížit nežádoucí a nepodloženou variabilitu mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče a mezi jimi poskytovanými výkony a procedurami,
  • ve formální informaci a záruce pro pacienty, že zdravotnická instituce splňuje rozhodující předepsané a očekávané požadavky na kvalitu a bezpečnost péče,
  • pro veřejné plátce zdravotní péče je akreditace signálem, že prostředky vynaložené ze shromažďovaných zdrojů jsou vkládány do služeb, které mají ověřenou úroveň kvality a bezpečnosti,
  • v akreditačním procesu by měly být rovněž zabudovány principy hospodárného využití lidských, finančních i materiálních zdrojů.

Akreditace motivuje nemocnice k implementaci nových prvků řízení kvality, založených na analýze a dalším rozvoji existujících struktur a pracovních procesů. Cílem je dosáhnout co nejlepší péče pro pacienty z hlediska procesu i výsledku za co nejlepších pracovních podmínek pro zdravotnické pracovníky. Takto pojatou proceduru lze označit jako komplexní akreditaci nemocnic.

Akreditace je většinou dobrovolná, ale málokterá nemocnice si může dovolit se vyhnout tomuto procesu. Ohrozilo by to důvěru pacientů a okolí ve zdravotnické zařízení a to by ve svém důsledku vedlo k omezení přílivu financí do zdravotnického zařízení. Akreditační proces začíná po přípravě oficiálním podáním přihlášky k akreditaci u organizace, která akreditace provádí. Zdravotnické zařízení pak zaplatí příslušné poplatky a obdrží akreditační standardy, které musí při akreditaci splnit. Tyto standardy představují nepodkročitelné minimum, na kterém se shodli experti z dané země a ze světa. V termínu porovná inspekční tým (většinou lékař, zdravotní sestra) tyto požadavky s realitou ve zdravotnickém zařízení. Pokud je vše v pořádku, obdrží zdravotnické zařízení platné vysvědčení – certifikát, který je platný 2 – 3 roky. Pokud zdravotnické zařízení požadavky nesplňuje, obdrží seznam nedostatků a termín, do kterého mají být tyto nedostatky odstraněny.